Židovské příběhy
... čas od času mi přistane v e-mailu úsměvná i poučná židovská anekdota. Se svolením zasilatele je nabízím i Vám ... P. Wolfgang
V kavárně sedí nějaký člověk, po chvíli přijde jiný a zeptá se, zda si může přisednout. Oba pak dlouho mlčí, až nakonec ten první začne být zvědavý a pozorně si příchozího prohlédne. Je v šoku: ten zářivě bílý vous a propastně hluboký pohled! "Hospodine!" vydechne. Za chvilku se osmělí a řekne: "Můžu se na něco zeptat? My tady v Jeruzalémě máme tolik různých náboženství, židovské, muslimské, křesťanské v různých denominacích a všichni na všechny nevraží. Pane, řekni prosím, které náboženství má pravdu?" "Abych řekl pravdu" odpovídá příchozí, "mě ty vaše otázky náboženství nikdy moc nezajímaly, nikdy jsem jim nerozuměl..."
Rabín navštívil správce statku jednoho polského šlechtice. Byl dobře uhostěn a při odchodu popřál hostiteli, aby se dožil příchodu Mesiáše. "To raději ne, brání se správce, to bych tu musel všechno nechat a jít s Mesiášem do Izraele." " A to by byli radši, kdyby přišli kozáci a zase začly pogromy?" "No to jistě ne, rebe. Ale nešlo by, aby si mesiáš vzal do Izraele kozáky a nás Židy nechal tady?"
Bankéř Blumenthal, pokřtěný žid, zasnoubil svého syna s dcerou velkoobchodníka Kohna, který se taky dal pokřtít. "Takového zetě jsem si vždy přál," vypráví Kohn přátelům, "sympatického a šikovného křesťanského mladíka z dobré židovské rodiny."
Samuel Birnbaum strávil několik let v lágrech na Sibiři. Slyšel jsem, že to tam bylo strašné,“ řekl mu jeden známý, když se potkali v Moskvě. Ani ne,“ vrtěl Birnbaum hlavou, „nebylo to tak zlé. Vzbudili nás v sedm hodin. K snídani jsme si dali čaj a housku. Ano, čaj mohl být trochu teplejší. Pak nás odvezli autem do konzervárny, kde jsem lepil etikety. V půl druhé přijelo auto a my jsme se naobědvali. Po jídle ,no trochu se šetřilo solí,ale celkově byl oběd docela snesitelný po jídle jsme si chvíli zdřímli; odpoledne jsme dostali kávu a chleba s máslem. Pak jsme si zahráli karty, abychom si ukrátili čas do večeře. Dobře, večeře neměla tolik chodů jak v Kremlu, ale co by člověk chtěl, že? Po jídle nám rozdali cigarety na další den. Pak jsme si chvíli povídali, poslouchali rádio a v deset, půl jedenácté jsme šli spát. To je zvláštní, co vy vyprávíte starý Eisenstadt mi o táborech vyprávěl mnohem horší historky. A o to jde! Kde je teď váš Eisenstadt? Zpátky na Sibiři…
Ejfe z Lubna je buřič, odbojný duch. Jednou si ho vzal rabín stranou a domlouvá mu: "Kouknou, Ejfe, já jim nerozumím. Celej tejden pobuřujou lidi, tvrděj, že Bůh není a nikdy nebyl, že se modlíme k něčemu, co neexistuje. Když ale přijde šábes, obléknou se do svátečního, jdou dotemplu, modlej se, bijou se v prsa, křičej víc než ostatní. Tak jak je to s nima, věřej v Boha nebo nevěřej?" "To maj tak rebeleben, já pochopitelně v Boha nevěřím. Ale vím já, jestli se nemejlím?
